dopis, který bych klidně podepsala
Vážený pane biskupe,
Obracím se na Vás ve věci koncertu k příležitosti oslav výročí Karla IV., které se původně měly odehrát v obci Boč.
Nejsem šťastná z toho, že se z dobře myšlené akce vyrobila mediální, až politická kauza, která slouží k pranýřování lidí, a ne původnímu účelu, totiž stmelit obyvatelstvo, za účelem údržby a opravy chátrající budovy kostela. Prostředky a lidské síly, které by zabránily této nezadržitelné zkáze, poskytují sami občané Boče, a to ve volném čase a z vlastních zdrojů. Důvod je jednoduchý – je to jediné místo, kde by se mohly konat nějaké kulturně-duchovní akce a sváteční setkávání občanů, a to i ze spádových oblastí, maličká obec totiž nemá vlastní prostory, navíc kostel vš ichni obyvatelé naprosto přirozeně vnímají jako srdce obce, proto k němu mají velmi silný citový vztah. Velmi dobře si pamatuji na první setkání s panem farářem Arturem, kdy prohlásil, že Vaše organizace na údržbu, natož opravu budovy nemá dost prostředků, a kostel je v podstatě odepsán ke spadnutí. To nás podnítilo k prvním drobným krůčkům, které by vedly k tomu, aby se chrám opět otevřel veřejnosti a začal „dýchat“ a vrátil se mu život.
Tato akce (tj. k oslavě výročí Karla IV.) nebyla první a pan farář Artur se těch předchozích rád zúčastňoval, aniž by vyžadoval písemné ohlášení či program předem! Program byl vždy uzpůsoben charakteru církevní stavby a nikdy vůči němu pan farář neměl výhrady. Myslím, že by je nemohl mít ani v tomto případě. Výstupy v novinách, webových stránkách atd. vždy dobře sloužily i jako PR panu faráři a nikdy se za akce nemusel stydět.
Pan farář Artur, ač o akci nepopiratelně věděl (přímí svědkové jsou všichni občané, kteří se zúčastnili setkání v kostele o letošních Velikonocích, kde paní Alena Chvostová veřejně na Karlovské slavnosti, které se v kostele měly konat, zvala), toto kulturně-duchovní setkání v poslední chvíli zakázal a nezúčastnil se. Mohl přeci těžit z toho, že mu lidé sami do jinak zavřeného a nevyužívaného kostela přijdou a on má příležitost je všechny oslovit a třeba i podnítit hlubší zájem o katolickou víru. Tento přístup mne velice rozhořčil, neboť zhatil dlouho plánovanou akci a ta se minula svým původně míněným účinkem.
Vrcholem všeho pak bylo jeho prohlášení (a to necituji, spíše zmírňuji), že si nepřeje, aby do jeho kostela vkročila paní ministryně Karla Šlechtová, a to z toho důvodu, že zastává zdanění církevního majetku. Mohu se jen domnívat, že i jinde se tedy může stát, že pan zástupce církve do kostela nepustí třeba jiného věřícího, který má odlišný občanský názor než pan farář? Lze toto obhájit? Paní ministryně přijela podpořit naše úsilí o oživení obce, my jsme jí s velkou radostí přivítali a přímo nás šokoval přístup pana faráře k její návštěvě.
Rozhořčuje mne tedy i prohlášení Vaší tiskové mluvčí, že „není pravda, že by paní ministryni někdo nechtěl pustit do kostela. Stejně jako není pravda, že by hrály roli její názory na církev“, neboť se opírá pouze o tvrzení pana faráře Artura, a to není pravdivé a mělo by se tedy z Vaší strany veřejně opravit, neboť je k paní ministryni Karle Šlechtové nespravedlivé.
Obecně vzato, s prací Vašeho duchovního v naší malé obci věřící spokojeni nejsou. Například si myslím, že přání rodiny, aby se zúčastnil pohřbu by mělo být mezi prvními z poslání duchovního a vůbec by ho neměl odmítnout!
Podle zjištění památkářů kostel obsahuje stavební prvky, které by mohly být důvodem pro to, vyhlásit ho kulturní památkou a zachovat ho tudíž i pro budoucí generace. Rádi bychom se dle svých sil do tohoto procesu zapojili a pomohli budovu oživit, ale to je otázkou možného jednání s Vámi v budoucnosti. Byli bychom vděčni, kdybychom takovou možnost dostali.
To je asi vše, co mám potřebu k tomu říci, takový „dovětek“, neboť do situace mohu trochu nahlížet z pohledu jednoho z přímých diváků, a myslím, že mluvím za velkou část obyvatel naší obce Boč.
S přáním hezkého dne
Hana Kučerová
Boč