Srní - Boxgrün (Bocksgrün)

Malebná vesnice 400 m na údolím Ohře, je zde evidováno 33 adres a trvale žijí 4 obyvatele.

A něco z historie.

Nejvýše položená vesnice okresu Kadaň a kdysi, kvůli vlastnictví lesa, nejbohatší vesnice celého okresu. Touto dlouhou vesnicí s lesy hned za humny vede silnice z Boče, údolím potoka nahoru na hřebeny Krušných hor. (rok 1939)

Emil Päckert: Z vlastivědy 1937 - Srní a jeho okolí.

Vesnice Srní (Boksgrün) leží na svahu Krušných hor. Hory jsou zde velmi stěsnány a proto se svažují velmi strmě k Ohři (Eger). Srní leží na svoru a rule v mělkém úvalu, který se po obou stranách Srňského potoka (Boksgrüner Bach) příkře zvedá. Teče na východ a u Weiherova mlýna se řítí do Bočského potoka (Rummelbach). Severně od Srní se vypíná Černý kopec (Schwarzhübel - 848m) [na mapě Obora] a dále na jih Komáří kopec (Müchenhübel - 778m) [Pekelská skála]. Na horním konci vsi ční Seehöhe (770m).
Základní obecní pozemky mají výměru 830 jiter a 585 čtverečných sáhů. Z toho je přes 417 jiter lesa, který od jihu přes sever a na východ obklopuje v jednom oblouku ornou půdu. Silnice, procházející obcí, odbočuje od karlovarské silnice, vede v mnoha zákrutech vsí. Jde dál přes horský hřeben do Loučné (Stolzenhain) s odbočkou do vsi Vrch (Hüttmesgrün) [zaniklá obec]. Dá se odtud velmi snadno dosáhnout nejvyšší hory Krušnohoří Klínovce (Keilberg - 1244m). Od něj přes Srní se putování do údolí podobá alpským výletům. Nezřídka zde kvůli nádherné vyhlídce zastavují auta a cestující výskají dolů do údolí. Je vidět Ohři, jak se dole jako had protahuje údolím, a vesnice i města kolem ní rozložená. Až do Chomutova (Komotau) a Přísečnice (Priesen) stejně jako do Krušných hor proti Měděnci (Kupferberg) sahá výhled. Na jih před námi leží otevřené území Ostrova (Schlackenwerth) až ke Karlovým Varům (Karlsbad). Každé další místo poskytuje jinou vyhlídku. Bližší okolí Srní je velmi bohaté na lesy. Listnaté a jehličnaté lesy zdobí krajinu. Les je tvořen převážně smrky, které zde zvlášť dobře prospívají. Vysoká i černá zvěř oživuje les. Je možno pozorovat jeleny a srnčí zvěř. Také zchytralá liška je zde doma. Občas přichází i do vsi, aby si vybrala tučnou kořist. Velmi hojně se vyskytují zmije. V horkých dnech lze vidět čtyři až pět kusů ležících společně; jsou-li podrážděny, nebojácně vyrážejí. V zimě je příroda poklidnější. Velké masy sněhu pokrývají pole i louky. Sněhové stěny vysoké jeden až dva metry uzavřou silnici. Zasněžené cesty jsou překážkou pro pěší. Sportovní ruch, který by mohl vnést trochu změny do mlčící přírody, je zde bezvýznamný. Jen zřídka se dá potkat projíždějící lyžař. Všechno se těší, až se přiblíží konec bouřlivé a divoké zimy.
Obyvatelé Srní se většinou zabývají zemědělstvím, to však není příliš výnosné. Co sedlák zaseje, většinou spotřebuje sám. Nejvíce se seje žito. Z něj si každý sedlák peče sám svůj domácí chleba (Hausbrot). Následkem příkrého spádu je však velký rozdíl ve výnosu polí. Sedlák na dolní vsi může zasít i pšenici, zatímco na horním konci se stává, že ozimy jsou „sklizeny“ sněhem. Mléko, které dává dobytek, zde nenachází žádný odbyt. Proto se všichni se tedy věnují chovu prasat, na který jsou odkázáni. Vedle toho přináší určitý výdělek práce v lese. Menší majetníci, zvaní domkáři, se většinou zabývají lesní prací. Tu a tam někdo obchoduje s máslem a vejci.

Srní se objevuje v místopisné historii poprvé v r. 1357 jako država proboštství Boč (Wotsch), a bylo s určitostí založeno Benediktiny z Postoloprt (Benediktiner von Postelberg). Johannes M. Matheus, pastor v Jáchymově (Joachimsthal), se zmiňuje ve svém spise „Sarepta“ o rychtáři ze Srní. Lehmann vypravuje o konci života tohoto srňského rychtáře následující: „Ten kvůli všelikým věštbám opsaný rychtář ze Srní jel z Kadaně domů, vzhlédl cestou k nebi, a pravil ke svému spolucestujícímu: „Dnes musí býti bez mraků a jasné nebe, ať mě nečas zabije. Je přece jasno a světlo na nebi, tady před Bohem.“ Tak pokračoval rychtář, tu zvedla se prudká bouře, blesk sjel dolů a zabil rychtáře nadobro.“

O soudu v Srní není nic bližšího známo. V prodejní listině Sathaner -Schlicků je zmíněno Srní se svobodným soudem a v r. 1547 náleželo s tímto soudem ke královskému lénu Horní Hrad (Hauenstein). Podle urbáře z r. 1644 mělo Srní 12 sedláků, 7 zahradníků a 6 domkářů. Už dříve zde našel svoje přívržence protestantismus. V protestantské matrice z Krásného lesa (Schönwald) jsou uvedeny v r. 1564 čtyři křty ze Srní. V tomto čase byla také bočská farnost obsazena pastorem.

Emil Päckert.
Poznámka: Ten rychtář, jménem Gosl, bydlel v čísle 30, jehož domovní jméno se zachovalo.

kostel a škola v pozadí rok 1976 (http://www.znkr.cz/)

Kostel 1975 v pozadí škola

kostel - současnost

Srní – kostel - který měl štěstí a byl zachráněn :)

Srní - kostelPseudorománský kostel stojí na prudkém svahu v ohybu silničky na Krásný Les v horní části obce Srní. Původně zde stávala kaple, která byla roku 1867 rozšířena a přestavěna na kostel. V roce 1973 byl na kostel vydán demoliční výměr a jen díky tehdejšímu majiteli, který se ho roku 1976 rozhodl opravit a přestavět na obytný objekt, chatu, stále stojí. Při rekonstrukci střechy kostela byla sejmuta z trámů původní kladka lustru s datací 1867 a se jménem tesaře Haase, který ji ručně vyrobil.

Jednolodní pseudorománský obdélný kostelík se středovými rizality na boční stranách a půlkruhovým presbytářem, apsidou, krytý plechovou valbovou střechou. Před hlavním východním vstupním průčelí stojí představěná hranolová věž zakončená původně vysokou jehlancovitou střechou, která byla v roce 1976 při rekonstrukci nahrazena zploštělou plechovou stříškou tvaru nízkého jehlanu napodobujícího románský sloh. Vnější stěny kostela jsou členěny obloučkovým vlysem a doplněny polokruhově zakončenými okny a vchodem, který je veden věží.
Vnitřní prostor kostela byl upraven na obytné prostory.

vnitřní prostrory bývalého kostela po úpravě na obytný objekt (chatu)
 

 

SEO